Okrskové předháňky

Okrskové předháňky

aneb Jak jsme se bavili při SUPER G

Na popud nejdéle sloužícího člena našeho okrsku HS Jardy Soukupa a jeho iniciativou se v neděli 9.4. 2006, týden po tom, co jsme se úspěšně zhostili pořadatelských povinností při technickém zajištění SKI LIFT CUPU, uskutečnil další podnik v naší režii pro nás a hosty z řad instruktorů lyžařských škol a lyžařských oddílů, který navázal na dříve velmi populární okrskové i oblastní předháňky v lyžařských disciplínách.

Závodní trať byla vytýčena na rozdělené sjezdovce (Červená II) se startem na vrcholu Čerťáku a cílem u restaurace Myslivna v dolní části sjezdovky. Přímá délka vybraného úseku sjezdovky, který musel každý účastník absolvovat, čítala cca 1.300 m s převýšením cca 250 m. Autorem trati, byl rovněž Jarda Soukup, dosud stále aktivně závodící lyžař, v kategoriích masters. Bohužel se vlivem povětrnostních podmínek nepodařilo v předvečer závodu, vybudovat zamýšlené dva skoky (zůstaly pouze přírodní terénní vlny). Ze stejných příčin se nepodařilo dokonale srovnat závodní pistu a místy vznikly zrádné díry nebo hrboly.

Při ranní prohlídce trati začali mnozí přihlášení zvažovat svou aktivní účast v závodě. Zmrzlá, náročná a velmi, velmi rychlá trať vzbuzovala oprávněné obavy i u zkušených sjezdařských matadorů, autora trati nevyjímaje. Mnohým vstávaly i zbylé vlasy hrůzou tak, že nadzvedávaly bezpečnostní přilby, které byly povinnou výbavou každého závodníka. A tak z více než sedmdesátičleného pole přihlášených se neprezentovala z různých důvodů téměř třetina. Ale to už tu byl start závodu (startovalo se systémem od nejstaršího po nejmladšího podle kategorií). První proletěl trať nestor harrachovského sjezdového lyžování Honza Čermák st. v čase jen o několik vteřin přes 1 minutu a logicky se ujal vedení. To mu však nevydrželo příliš dlouho a z pomyslného veteránského trůnu jej záhy sesadil jeho věčný rival Jarda Soukup. Němu vedení již zůstalo až do konce kategorie a ještě dlouho i v kategorii mužů. Tu nakonec vyhrál a absolutním vítězem se stal Radek Čermák z Harrachova, v čase jen o několik zlomků vteřiny překračujícím minutovou hranici a dosáhl tak průměrné rychlosti kolem 80 km/h. Své vítěze měly i ostatní kategorie (veteránky, ženy, juniorky, junioři).

Vzhledem k tomu, že část soutěžících, byla zároveň i pořadateli a rozhodčími, bylo nutné vystřídat se na jednotlivých postech, což kladlo značnou náročnost na sladění všech činností a organizační schopnosti pořadatelů. Elektronickou časomíru poskytnuli lyžaři z Mladé Boleslavi, ale i ta byla ještě jištěna ručním měřením. Přesto, že se během stejné doby při rekreačním běžném lyžování staly tři úrazy, tak při závodě až předposlední závodnice (juniorka) nezvládla svou jízdu a trať do té míry, že si pohmoždila kolení vazy. Nepočítáme-li tedy hrůzostrašně vypadající pád jednoho ze závodníků při rozjíždění, který sice nebyl zcela bez následků, ale i s těmi postižený absolvoval úspěšně nejen závod, ale i odpolední službu na sjezdovce a podstatnou část podvečerní besedy na stanici HS, než vyčerpán náročným celodenním programem byl ostatními kolegy uložen k zaslouženému odpočinku.

Akce byla odpoledne zakončena besedou účastníků na stanici HS, přičemž se výměna názorů protáhla až do večerních hodin.

© Zdeněk Palán