Chlupatí záchranáři 🐾

Jsou vycvičení především pro vyhledávání osob zasypaných lavinami. To je jejich hlavní doména. Zároveň ale umí ve volném terénu nacházet ztracené houbaře, vyčerpané výletníky, zkrátka zbloudilce všeho druhu. Na českých horách se nyní pohybuje celkem 11 horských psích zachránců a jejich psovodů. Do konce roku 2020 by jich mohlo být dokonce až 15. Na jednom z letních cvičení jsme s otázkami na pátrání mimo laviny přepadli psovoda Horské služby Honzu Hepnara z Orlických hor.

Honzo, hledají vaši psi konkrétní pachovou stopu, kterou získají nasumováním z předmětu pohřešované osoby nebo jdou obecně po lidském pachu?

Naši psi takzvaně revírují. To znamená, že hledají jakýkoli lidský pach. Při příjezdu na místo pátrání dostane každý psovod určenou plochu a tu musí kompletně prohledat. Po prohledání je mu přidělen další prostor, a tak se s přestávkami na odpočinek pokračuje, dokud se pohřešovaný nenajde.

A jak se odliší pach psovodů případně dalších záchranářů od pachu ztraceného člověka?

Pach se neliší. Proto je ideální, aby v přidělené ploše nikdo jiný nebyl. Na pátracích akcích ví každý, co má dělat, takže s tím nebývá problém.

Na jakou vzdálenost je vycvičený pes schopen zachytit pachovou stopu?

Cvičený pes cítí pach osoby zhruba na 50 metrů. Za ideálních okolností to může ale být až 300 metrů. Při pátrání v terénu je to skvělý pomocník. Cítí totiž i to, co není vidět a díky němu zvládneme propátrat násobně větší prostor, než bychom to zvládli pouze s lidmi.

Jak dlouho vydrží pes pracovat?

Samozřejmě to je hodně individuální a nejvíce záleží na počasí. Například za chladnějšího dne a v noci vydrží hledat s krátkými přestávkami i 8 hodin.

Dá se říct, kolik pes nahradí při pátrání v terénu lidí?

Vysvětlit to jde asi na příkladu rojnice. Jeden vycvičený pes nahradí v rojnici zhruba 20 lidí. Výhoda pro psa je i v tom, že při pátrání v noci mu stačí jenom čich, nepotřebuje koukat, zatímco pátrání lidí v rojnici v noci je omezené. Další výhoda spočívá ve větší zkušenosti psovodů, kteří se pátrání účastní často. Díky tomu odpadá čas na vysvětlování postupu pátrání a psovod se psem můžou po příjezdu na místo hned začít pátrat.

Znamená to, že v noci je pes při pátrání ještě efektivnější?

Ano. V noci je pátrání psem výhodnější a rychlejší. Pes se řídí hlavně čichem. Nepotřebuje hledanou osobu vidět. Navíc má větší klid na práci a prohledávaná plocha je tzv. čistá. Za dne tam mohou být třeba houbaři, rodiny s dětmi nebo turisti. Pes se těmito lidmi zbytečně zdržuje. Každého totiž značí, stejně jako hledanou osobu. Při letních pátracích akcích navíc není jeho výkonost ovlivněna vysokými denními teplotami.

Kolik máte ostrých pátracích akcí ročně?

Pokud počítám lavinové zásahy i pátrání po ztracených osobách, je to za rok 15-20 záchranných akcí, tedy více jak 1 měsíčně. Klíčová je spolupráce všech psů a psovodů v rámci celého Integrovaného záchranného systému. Vycvičenými psy disponuje mimo Horské služby také policie, hasičský záchranný sbor, městská policie Praha a dobrovolnické kynologické brigády. Na pátrací akci se většinou sjíždějí psovodi z okolních hor a krajů. Pokud jde ale třeba o dítě, povolávají se psovodi z větších vzdáleností.

Jak si mám v praxi takové klasické pátrání po ztracené osobě v horách představit?

Po oznámení o pohřešování osoby se zjišťují podrobnosti, především její známá i naplánovaná trasa. Na této trase a v jejím okolí se pak telefonicky obvolávají horské chaty. Nejprve prohledáváme cesty na této pravděpodobné trase i varianty možného postupu pohřešovaného. Hlavní cesty se projíždějí autem, menší terénní čtyřkolkou a ostatní cesty procházíme pěšky. Psovodi prohledávají hlavně cesty, ze kterých je možnost pádu na místa, kam není dobře vidět.  

A když se ukáže jako pravděpodobné, že se pohřešovaná osoba může vyskytnou i mimo cesty?

Pak samozřejmě hledáme i mimo cesty. Celé území se rozdělí do menších ploch a ty se pak přidělují pátracím týmům. Psovodi z pravidla dostávají přidělená těžko prostupná území a zalesněné plochy. Záleží na tom, kolik psů, lidí a ostatních prostředků jako jsou auta, čtyřkolky, vrtulník nebo drony, máme k dispozici. Při účasti psovodů se pokryje území, které by se bez psů prohledávalo složitě a zdlouhavě.

Spolupracují spolu jednotliví psi při pátrání nebo si jede každý „na své“?

Pes pracuje týmově pouze ve dvojici psovod + 1 pes. Je na psovodovi, aby si určil strategii práce. My pátráme často v rojnicích psovodů, takže psi jsou blízko sebe, ale jsou cvičení na to, aby je to neznervózňovalo. Když pracuje další pes vedle, první pes to nevnímá. Psovodi mají dané území, které mají za úkol prohledat. Jakým způsobem si tam budou psa vysílat je jenom na nich.

A je to tak, že jsou psy na volno?

Ano. Pes se drží do vzdálenosti nějakých 50, maximálně 100 metrů od psovoda. Je na to vycvičen a je to i součástí zkoušky. Samozřejmě ve chvíli, kdy ucítí pach, může se tato vzdálenost krátkodobě zvětšit. To je velmi individuální a je to na citu psovoda, aby psa neodvolal v okamžiku, kdy ucítí pach.

Nemůže se stát, že pes uteče za zvěří?

Ne, to ne. Ten chtíč po odměně za dobře odvedenou práci je tak silný, že v tu chvíli vycvičeného psa nezajímá vůbec nic jiného. Už při výcviku dostává za nález figuranta pes odměnu. I ostrá pátračka musí být pro psa zábava. I tam musí dostat odměnu. Jinak by to psa mohlo přestat bavit.

Jaké je pro Horskou službu nejvhodnější plemeno?

My využíváme nejčastěji německé ovčáky, belgické ovčáky a borderkolie, ale na takovouto práci se dá vycvičit jakýkoliv pes. Samozřejmě je lepší, aby byl řekněme středního vzrůstu. Když má víc jak 50 kilo, je to pro nás těžší pro manipulaci například při slaňování z vrtulníku. Když je zase moc malý, tak je pro něj průchod členitým terénem, hlubokým sněhem, nebo mokřady složitý. Takže něco uprostřed.

Jakým způsobem trénujete?

V počátcích to je na denní bázi. Pes musí mít výcvik od štěněte. Pro nás je základem nejdříve poslušnost. Tedy aby pes neodbíhal a dělal to, co po něm požadujeme. Pak se musí naučit logistiku pátrání, jak označit člověka, jak nepodléhat stresu například z hluku vrtulníku nebo rolby a jiných rušivých vlivů. Je to věda, ale pokud se dodržují správné postupy výcviku, výsledek se dostaví rychle. Klíčová je důslednost a pozitivní odměňování. Později trénuje s figurantem každý zvlášť 1-2 x týdně a 1 x měsíčně se všichni sejdeme na společné vícedenním cvičení.

Jak spolehlivý je výsledek?

Pes musí pracovat spolehlivě. Když přijedeme na pátračku, nemůže si říct „mě se dneska nechce“ ani „dneska se mi to povede nebo možná taky ne“. Své schopnosti prokazuje na každoročním atestech v zimě a na podzim. Samozřejmě výsledek nemusí být to, že najde hledanou osobu. Stejně hodnotný je i výsledek, když zjistí, že v daném prostoru nikdo není.

Dostáváte se do riskantních situací?

Pes je při pátrání v docela velkém riziku. Dost často nasazuje krk za psovoda. Zejména v nebezpečných terénech, kde hrozí nějaké zřícení, prohledávají se sutiny, rozpadlé domy, pád další laviny…

Kdy odcházejí psi do záchranářského do důchodu?

Opět je to individuální, ale zhruba tak kolem 9 roku života. Když vidíme, že nám parťák stárne a má před sebou třeba poslední dva roky aktivní pracovní kariéry, tak pořizujeme nového psa, abychom ho stihli během dvou let vycvičit na základní úroveň.  

Díky za rozhovor a přeji hodně pátraček se šťastným koncem